Prosinec 2010

235. Štědrý den

25. prosince 2010 v 19:45 | Elevanse |  Diary
otestuj.blog.cz
Je to tady, je to tady. Máme tu po Ježíškovi. :) A copak nám přinesl? Ráda se s vámi podělím o zážitky z mého Štědrého dnu a očekávám, že vy to uděláte také, alespoň na svých blozích. A můžeme pak porovnat rozdíly. :) Začnu tedy: Štědrý den byl u mně stejný jako jiné dny. Kouzlo těch 'pravých' Vánoc u nás v rodině tak trochu už vyprchalo, protože oba, brácha a já, už nejsme malí, tudíž se okolo toho nedělá tolik povyku. Tradicí také moc nemáme a musím říct, že mi to ani nějak nechybí. :) Navečer jsem šla s bráchou do podkroví, dívat se z okna na Ježíška, zdali-pak už byl u sousedů, nebo jestli náhodou už nepřichází. Pak jsme oba dva uslyšeli dole zvoneček, seběhli jsme schody jak šílenci a s údivem zírali na kupu dárečků, které nám tu Ježíšek nechal. Letos nám tam nechal překvapivě hodně dárků, takže každý jich měl alespoň šest. Co se týče mě, dostala jsem: ponožky, čepičku, kalendář s pokojovými květinami, dvě velké kuchařky :) (knihy na zapisování receptů), hromadu líčidel a kosmetiky, a hlavně mého 'blekouška'. :P :) Jestlipak uhodnete, co to je? Ano, je to mobil. :) Nádhernej dotykáč s obrovským displejem. A co všechno má za funkce, tak o tom se mi ani nesnilo. :) Jsem ráda za všechny dárky moc... Pak přišli babička s dědou od vedle a řekli nám, že tam Ježíšek také něco pro nás nechal. ;) Od nich jsem zas dostala krásnou a teplou zimní bundu (černá barva), šálu, modrou halenku s odkrytými rameny, a spoustu dalšího. Od druhé babičky s dědou (tam jsme mimochodem jeli dneska) jsem dostala lampičku na stůl ve tvaru tukana :D, krabičku na šití (konečně jsem se dočkala), podprdu a spoďáry. :D A od holek ze třídy: dalšího slona :D (už budu mít za chvíli obří sbírku), orientální vonné tyčinky s podkladem (přesně podle mého v kusu) a indický čaj. :D Co se týče dárků, tak jsem spokojená, atmosféra při Vánocích je u nás v rodině taková normální, občas někdo zařve, ale to je u nás jak jsem psala - normální. :D :) A co u Vás?? Co Vy jste dostali?? Zajímá mě to! Pište! :)

Dokážeš říct 'ahoj'?

23. prosince 2010 v 13:22 | Elevanse |  Úvahy
Problém, který bych chtěla dnes rozebrat, je přílišná ostýchavost mluvit s lidmi z očí do očí. Kdo nebo co za to může? Nejvíce asi komunikační prostředky na internetu (nebojím se jmenovat: icq, facebook, atd.). Téma škodlivosti těchto aplikací jsem již rozebrala v článku: Smysl facebooku. Uvádím zde výhody i nevýhody tohoto komunik. prostředku. (znovu upozorňuji, že nejsem zastáncem teorie, že facebook je špatný a k ničemu nám není - to samozřejmě není pravda! pouze poukazuji na jednu z nevýhod používání facebooku). Lidé tráví na těchto podobných stránkách velkou část svého volného i pracovního času. A tak se ptám: Existuje v dnešní době někdo, kdo by se neostýchal pozvat holku na rande aniž by použil internet? Těchto lidí, kteří by to dokázali, bychom si měli vážit, protože to má v dnešním životě velkou hodnotu. A čím dál více komunikujeme přes internet, tím více se bojíme projevovat se v reálu. Toto platí nejvíce u mladých lidí, kteří ještě nemají úplně rozvinutou komunikační schopnost. U starších lidí to zas takový problém není. A teď zkusím teorii převést na praxi. V mém okolí se tento problém oběvuje velmi často (já sama obětí nejsem). Určitě si i vy vybavíte někoho, kdo se stal příkladem tohoto problému. Nejvíc mě na tom štve, že se dozvím na facebooku, jaká jsem hrozná, šílená, příšerná a mnohem horší věci, ale do očí mi to nikdo z nich neřekne. A pak vznikají další a další problémy... Někteří lidé mně třeba ani nepozdraví, ale na emailu si se mnou klidně dopisují. A takhle vzniká hodně problémů, které s tím souvisí, a i jejich nekonečný koloběh, přinášející ještě horší věci...

234. Vánoční vystoupení

19. prosince 2010 v 20:11 | Elevanse |  Diary
otestuj.blog.cz
Zdravím. Před chvílí jsem přijela z hudebního vystoupení v kostele. Zpíval tam i můj brácha, tak jsem se tam prostě musela přijít podívat. :) Nejlepší bylo, že když jsme tam v 5 hodin přišli, oznámili nám, že brácha bude zpívat až úplně na konci celého programu. Takže jsem tam asi hodinu a půl mrzla, ale nakonec to stálo za to. Bráchovi se to docela povedlo a ještě dostal dobrůtky za odměnu. :) Dále bych chtěla zmínit i to, že zítra jdu do školy asi po pěti dnech. :D Já jsem totiž ve čtvrtek zůstala doma - kvůli sněhové kalamitě a v pátek jsem jela do té Vídně. :) Takže asi chápete, že se mi do té školy opravdu vůbec nechce... Ale co se dá dělat, stejně zase přijedu do školy trochu pozdějc. Druhou hodinu prý máme nějaké představení, tak jsem zvědavá, co to bude. O všem vám určitě napíšu. :) Tedy pokud si tyto články někdo vůbec čte. :D Ale je to dobrý, mít online deník. Zaznamenáváte si svůj život pro vás a zároveň se i dělíte o vše s ostatními. :) Je to zajímavé...

Takové (ne)obyčejné přání

18. prosince 2010 v 17:43 | Elevanse |  Další postřehy
Sice jsem něco podobného psala už do různých soutěží, dokonce i dřív na blog, ale přesto jsem se rozhodla, napsat ještě jednou:
Milý Ježíšku, k Vánocům si přeji především zdraví pro naší celou rodinu, přátele, a ostatní lidi, na kterých mi hodně záleží. Přeji si i klid a pohodu, obvzlášť na Vánoční svátky, dále aby mi vyšlo spoustu věcí, které už dlouho plánuji: abych se dostala na výbornou vysokou školu, aby mi i nadále šlo učení, abych skoro s každým měla dobré vztahy a abych dále věřila v to, co je dobré.
Možná si toho přeji moc, ale doufám, že se mi alespoň nějaká přání splní. :)
Elevanse

233. Vídeň

18. prosince 2010 v 11:32 | Elevanse |  Diary
otestuj.blog.cz
Tak jsme byli včera ve Vídni. :) Jeli jsme tam se školou a z naší třídy bylo vybráno pár jedinců, kteří jeli také: hádáte dobře, mezi ně jsem patřila i já a mé dvě kámošky E a Z. Ráno byl odjezd V 5.30, tudíž jsem vstávala strašně brzo a když jsem jela do města s tátou, tak jsem skoro ještě spala. Cestou jsme si v buse povídali (hlavně drbali :D), smáli se a poslouchali mp4 nebo jen tak koukali z autobusu. Nejprve byla tma, ale když jsme se blížili ke hranicím, už se rozednívalo. Jeli jsme přes Jihlavu a Znojmo. Když jsme přejeli hranice, ocitli jsme se v Rakousku. Je to nádherná země, alespoň podle toho, co nám vyprávěla cestou profesorka. Všude kolem nás byly větrné mlýny a rozlehlé vinice. Byli jsme právě v té části Rakouska, která byla poměrně nízká, foukal tam dost vítr, ale sníh abyste hledali lupou. Když jsme do jeli do hlavního města, Vídně, čekalo na nás hned jedno překvapení. Stavili jsme se na místě působení jednoho slavného umělce: Hundredwassera (podepisoval se i jako: stovoda). Byl to milovník asymetrických tvarů, přírody, a to se také ukázalo i na jeho stavbách. Byly zvenčí zvlněné, nikde se nevyskytovaly pravé úhly a přírodu doslova vecpal na každé volné místo. Když jsme vešli do jeho budovy, málem se všichni natáhli - podlaha nebyla rovná, tak jak jsme zvyklí, ale byla zvlněná. Všechno bylo takové jiné a zláštní. Nejlepší bylo, když jsem si chtěla dojít na záchod. To bylo další překvápko. Určitě si  to dokážete představit. Pak nás autobus dovezl do Hoffburgu, to je takový obrovský komplex, já bych to pojmenovala doslova jako palác. Dovnitř jsme sice nešli, ale bohatě nám to stačilo zvenčí. Odtud jsme šli s kámoškama sami na trhy. (ostatní už tam byli anebo byli v Hoffburgu) Sice jsme tam trefili, ale byli jsme vymrzlí jak blázen, tak jsme zaskočili do McDonald Café a tam jsme si všechny tři daly horkou čokoládu. Sice za 3 Eura, ale byl to opravdu luxus. Všechny jsme potřebovali něco na zahřátí a hlavně něco sladkého. Pak jsme šli konečně omrknout ty trhy, kde jsme strávili nejvíce času. Všechny trhy byly před obrovskou radnicí, bylo jich moře a také nás zaujal obrovský adventní věnec se 4 svíčkami, z toho tři už hořeli. :) Já si tam koupila dvě balení horkých kaštanů (ty si na trzích nemůžu nikdy odpustit), domu na památku jsem koupila 2 pohledy a krásnou voskovou svíčku ve tvaru vánočního stromu - prostě nádhera, krásně voněla. Holky si koupily ozdoby a po dvouhodinovém lítání po trzích jsme pádili k autobusu. Cestou jsme ještě zaskočili do pár obchodů a viděli jsme nádhernou budovu parlamentu - to byla fakt krása, přeju vám to vidět. Bylo to jako nějaký chrám zasvěcený řeckým bohům. E celou cestu fotila, takže sem hodim odkaz na album s fotkama. No a pak se jelo domů. Cesta trvala něco okolo 5 hodin, takže jsme domu přijeli nějak okolo 22:15. Kdybych měla ten celý den zhodnotit, tak jsem strašně ráda, že jsem se díky gymplu mohla podívat do Rakouska, na nejlepší trhy v Evropě. Byla to nádhera. :)

Otázky z BG! č.10

11. prosince 2010 v 12:37 | Elevanse |  Diskuze
1. Cítíš se někdy strašně opuštěná, ačkoli máš kolem sebe neustále spoustu kamarádů? Spoustu kamarádů jsem okolo sebe snad nikdy ani neměla. Ale když je u mě alespoň jeden dobrý přítel, cítím se vždy dobře.
2. Kamarádka se tě zeptá, jestli přibrala. Povíš jí pravdu? To zas záleží na tom, zda opravdu přidala nebo ne. Kdyby hodně ztloustla, řekla bych jí zřejmě, že "trochu přibrala". A kdyby byla pořád stejná jako před tím, nebo by se jen málo zpravila, řekla bych jí, že "vůbec nepřibrala". Jak jednoduché. :)
3. Závidíš některé ze svých kamarádek kluka? Mé kamarádky momentálně kluky nemají. A i kdyby měly, tak jim je nezávidím, protože mají úplně jiný vkus než já. Já mám radši starší kluky a musí být něčím zvláštní, jinak mě nezaujmou. :)
4. Znáš nějakou holku, se kterou bys chtěla kamarádit, ale zatím se tak nestalo?
Kdybych s nějakou holkou chtěla kamarádit, tak s ní kamarádím. To mi věřte. Možná, že pár holek, které tak úplně neznám, jsou fajn. Ale prozatím počkám.

232. Předvánoční období

11. prosince 2010 v 12:31 | Elevanse |  Diary
snowman
Po roce, jsou tu zase Vánoce! :) Letos jsem se nemohla dočkat až příjdou, ale nakonec jsem se přeci jen dočkala. :) Polovinu dárků už mám nakoupených, ale stále mi jich několik zbývá. Hlavně pro kámošky ze třídy. Vůbec totiž nevim, co jim mám koupit. :/ Jedna z nich má ráda koně a ta druhá ráda vyrábí věci z korálků. Nemáte nějaký nápad, co jim koupit? Budu vděčná za každou radu. A co vy? Ještě stále sháníte, tak jako já? :) Dneska jeli brácha a táta do lesa pro stromeček a přivezli strašný koště xD Ale ještě měli v zásobě jednu krásnou větev, tak jí použijeme místo stromečku, no. :D A jak jste na tom vy se stromečkem? Tenhle týden budu mít pořádně nabito. O víkendu budu péct cukroví, ve středu jdu ke kadeřnici (budu mít hlavu nabarvenou nahnědo :P), ve čtvrtek si jdu něco vybrat k Vánocům, v pátek jedu do Vídně se školou na vánoční trhy a o dalším víkendu zdobíme stromeček a děláme vánoční úklid. Takže budu mít co dělat. :D

Sparky, pes

9. prosince 2010 v 18:54 | Elevanse |  Příběhy
O angličtině jsme překládali jeden velmi zajímavý text. Obvzlášť mě na něm upoutal jeho podivuhodný děj. Teď vám ho převyprávím svými slovy v češtině a pokusím se to napsat ještě anglicky pod to.

Sparky, pes
Příběh začíná v jakémsi parku. Muž jménem Bullard jen tak posedává na lavičce a každý den nudí svými řečmi kolemjdoucí. Jednou si k němu přisedne cizinec. Bullard se ho zeptá na jeho práci a cizinec začíná vyprávět příběh z jeho mládí. Když byl ještě mladý, nějaký mladý muž si založil laboratoř hned vedle jeho domu. Cizinec si myslel, že to byl nějaký čaroděj, ale ve skutečnosti to byl Thomas Edison. Cizinec měl ale rád jeho psa, Sparkyho. Jednou, když jen tak skotačili okolo Edisonova domu, Sparky strčil cizince přímo do jeho laboratoře. Edison ho hned využil na vyzkoušení jeho nového analyzéru inteligence, ale při připojení analyzér nezjistil žádnou známku inteligence, a tak to vyzkoušel na svém psovi, Sparkym. Ručička analyzéru ukázala na červený bod. To znamenalo, že Sparky je stejně tak chytrý a inteligentní jako Edison. Edison tomu nevěřil a tak přístroj zkontroloval. Avšak nenašel žádnou poruchu. Přístroj fungoval. Pes se snažil z jeho domu utéci, ale Edison ho zastavil. Chtěl říct světu, jaký objev učinil. Ale pes ho zastavil. Nepřál si aby se o psí inteligenci dozvěděl svět. Chtěl to nechat v utajení a slíbil Edisonovi, že mu pomůže při výrobě žárovky. Poslední slova, která Sparky, pes, řekl byla k Edisonovi. Poradil mu, co má použít. Chvíli poté byl Sparky roztrhán smečkou psů, kteří poslouchali za dveřmi, jak Sparky prozradil jejich tajemství. Když cizinec dopověděl svůj příběh, Bullard tomu nevěřil. Cizinec vstal, dal Bullardovu psovi dárek se slovy: "Dar je projevem úcty k nim." A odešel.

Tíží to u srdíčka

7. prosince 2010 v 21:17 | Elevanse |  Další postřehy
Občas mám takové nálady, za které bych se osobně zabila. Obvzlášť tehdy, když mám špatné svědomí. Svědomí je u mně záporná vlastnost. Právě kvůli tomu se musím vzdát mnoha věcí, i když bych je chtěla ráda dělat. Svědomí mi dělá jakousi bránu mezi reálným životem a tím životem ideálním: jde jí velmi těžko překročit, ale když jí překročíš, nedostaneš se zpět v ten správný čas... Takhle je to u mně.
Psychika je něco, s čím není dobré si zahrávat. Obvzlášť u lidí, jako jsem já, u lidí, kteří jsou na všechno hákliví, vše jim vadí, nesmíří se nikdy s realitou, pouze věří a věří... Na tom je založen jejich život. Je to správné? V tom to světě nic není nesprávné, nebo alespoň to tak nejde říct. Pro každého je správné něco jiného. To byla teorie a teď praxe (xD): Necpěte do člověk přílišné množství informací, nebo to může značně porušit jeho psychiku, například tu mou. Gympl si se mnou zkrátka dělá co chce.
poznámka pod čarou: neberte tento článek vážně, prostě jsem se jen potřebovala vypovídat... :)

231. Hipieees!

6. prosince 2010 v 20:38 | Elevanse |  Diary
otestuj.blog.cz
- Áhoj všichni. :) Jsou tu Vánoce a je to také znát, obvzlášť u oblíbených blogů jsem zpozorovala, že už píšete málo článků (poslední dobou) anebo nejste na blogu vůbec. Hlavně tím myslím WeUnku mojí jedinou :* :( Která se mi zatoulala bůhví kam, jakoby se po ní slehla zem. I když má na blogu napsáno, že má pozastavení, ale prostě mi chybí! :*
- Dneska byla zumbááá! Tedlekrát jsem to pořádně rozjela a udýchaná jsem ještě teď. :D Doufám, že aspoň shodim pár kilíček. :)
- Ve škole je vše při starém, co se týče známek tak jedničky a dvojky. Dneska jsem šla do školy oblečená v úplném hippies stylu. To jste měli vidět, jak všichni koukali. :D Teprve teď jim došlo, že mně vlastně vůbec neznají... :) Na sebe jsem si navlíkla snad všechno volné oblečení co jsem měla, okolo krku jsem si dala moře korálků a znak peace, na hlavě jsem měla tu hippiesáckou čelenku. Prostě to bylo báječný... Cítit se zas jednou volně, svobodně, můžeš si dělat co chceš a je ti jedno co si ostatní pomyslí... :) Krásnej pocit. Opravdu.
- A s krásným pocitem jdu i spát. Páčko. ;)

230. Blebleble, čerti

5. prosince 2010 v 21:29 | Elevanse |  Diary
Tak jaký byli čerti? Určitě jste to někde venku pořádně rozjeli s kámošema... :) To já ne, já jsem byla doma a užívala si poslední víkendový den v teploučku. :P Dostala jsem od "čertů" :D nějaký sladkůstky, takže zase pár kilo přiberu, no ale s tím musím počítat, když začínaji Vánoce. :) U nás na vesnici nějací čerti prý chodili, ale byli to nějací dospělí, takže ani nemělo cenu je sledovat (ale kdyby to byli nějací mladí a pěkní kluci, to by byla jiná :D). Ve škole nám na čerty sebrali jednu holku. :D Super, aspoň tam teď bude klid. :) Zítra nakoupím pár dárku a už budu mít skoro všechny. :D To jsem rychlík, co? No ale když mně se nechce stát ty dlouhý fronty, který pak budou týden před 24. :)
Make peace, not war!
Elevanse

Jednoznačně Robinson Crusoe

4. prosince 2010 v 10:46 | Elevanse |  Další postřehy
Řeknu vám to jasně a narovinu, moje nejoblíbenější kniha je právě Robinson Crusoe od Daniela Defoea. Je to nádherná kniha, s ještě lepším dějem a kompozicí. Děj mě přímo vtáhl do sebe a já si připadala, jako bych byla já ten hlavní hrdina - Robinson. Ztroskotala jsem na ostrově a snažila se si zajistit potravu, místo na přespání, oheň a pak jsem objevila i Pátka a učila ho mluvit. Obdivuji autora, jak dokázal všechno tak krásně popsat a jaké dal do knihy úžasné kouzlo. Od něho se pak odvíjela tzv. "robinzonáda". To byly knihy, napsané na podobné zápletce jako byl Robinson. Určitě jste viděli film s názvem Trosečník, který dávají tradičně každý rok. Tak to je přesně ono. Ve všech robinzonádách je muž, který ztroskotá na ostrově a snaží se tam přežít. Avšak největší kouzlo pro mě bude vždycky mít Robinson Crusoe.

229. Sníh, kam se podíváš

2. prosince 2010 v 21:25 | Elevanse |  Diary
tužka
Venku je docela chladno, což? :) Dokonce mrazivo. Alespoň u nás. Celý týden nám jezdil autobus pozdě, takže jsem na hodiny přicházela asi tak čtvrt hodiny po začátku vyučování... :D V pondělí jsme ještě navíc jeli v kolonách. Teď u nás zrovna nesněží, ale napadaného sněhu je tu až až. Celý den jsme odklízeli. Jak to vypadá u vás?
Dnes nám odpadla jedna hodina, tak jsem se šla podívat po nějakých dárkách. Koupila jsem zatím 2 nádherné velké svíčky. Jedna vypadala jako sýr a byla u ní taková malá myšička, a ta druhá byla zelená s beruškou. :) Jinak už mám nakoupené dárky pro bráchu, babičku a dědu. Ještě zbývají rodiče a kámošky. A jak jste na tom vy?
Novinka: Aby moje články nebyly moc suchý, rozhodla jsem se vždycky udělat nějakou soutěžičku "pod perexem". Tak se na ní dyžtak mrkněte.